Pověsti z okolí Gruně

O zbojníkovi Ondrášovi a jeho družině

zbojník Ondráš

Pro zbojníky bývaly Beskydy krajem zaslíbeným. Nejznámější z nich byl asi Ondráš, syn fojta z Janovic. Jeho otec byl prý uvržen do vězení na hradě Hukvaldy, odkud mu syn pomohl k útěku. Kvůli tomu se pak sám stal štvancem a dal se na zbojnickou dráhu. O jeho skutcích se vyprávěla řada příběhů. Zahynul r. 1715, když jej pro peníze zabil jeho druh Juráš. Ondrášova družina působila v rozsáhlé hornaté oblasti nad oběma břehy Ostravice. Skrýše, kam ukrývala naloupené poklady, měla na řadě míst - nejvíc však v okolí Lysé hory (viz níže - pověst o Lysé hoře). Příběh zbojníka Ondráše hudebně ztvárnil na jednom ze svých alb současný folkový zpěvák a hudebník Tomáš Kočko.

Pověst o vzniku Černé Ostravice

Mladičký pastýř pásl svá stáda na svazích pod Sulovem, když tu v trávě uviděl třpytit se velký kámen jako drahokam. Zvedl jej a v tu chvíli vytryskla z něj řeka divoká, která zaplavila okolí a osady hamerské. Pastýř zemřel a řeka se teprve uklidnila, až ho pohřbili u jejího pramene.

Pověstmi opředená Lysá hora

Jedna z pověstí vypráví, že Lysá hora je až po okraj naplněná vodou. Ta se prý rozlije a zatopí celý kraj, až lidé dovrší své hříchy a přijde soudný den. Jistá předzvěst tohoto okamžiku již jedenkrát nastala -  to když se tenkrát zlý sedlák Vavroš pokoušel vyzvednout údajné poklady, ukryté v nitru hory. Když uvolnil mohutný kámen, za nímž tušil cestu do podzemí, balvan se vymrštil a Vavroše zabil. Z díry se vyřinula černě zbarvená voda a zaplavila celé údolí až k Ostravě. Peklo tak pohltilo Vavroše a dalších tisíc nejhorších lidí. Ostatní jen stěží zachránili holý život. Vodu nakonec zastavil až poustevník, žijící na Lysé hoře, který její tok zaříkáváním vrátil zpět do nitra masivu. Nepodařilo se mu to však úplně, zůstala bystřinná řeka Ostravice, která se občas rozvodňuje a připomíná tak lidem dávnou událost. Podle jiné verze uvolnil proud spodní vody zvědavý ovčák.

Uvnitř Lysé hory prý také spí bájné vojsko slezských rytířů, které přijde zemi na pomoc, až jí bude nejhůře. (Obdobná pověst panuje rovněž o hoře Blaníku v Čechách). Jsou tu jeskyně s pohádkovými poklady, které hlídá had se zlatou korunkou na hlavě a běda tomu, kdo by se jich z chamtivosti chtěl zmocnit.

Na vrcholu hory pobýval kdysi poustevník, za kterým přicházeli lidé, aby získali odpuštění svých hříchů. Hříšníků ale stále přibývalo a proto rozhodl hrabě František Pražma o vystavění kapličky na těchto místech. Cihly na stavbu sem měly vynášet nevěrné ženy z Frýdeckého panství. Bylo jich však tolik, že by to vydalo na celý kostel! Nakonec však zůstalo jen u kapličky, která se však do dnešních dnů nedochovala.

Podle jiné doložené zprávy dal kdysi hrabě Pražma prozkoumat tajemnou podzemní skrýš na vrcholu Lysé hory. Svrhli do ní tenkrát množství kamení a trvalo velmi dlouho, než se z hloubky ozval zvuk dopadajících kamenů. Později byl vstupní otvor zavalen, snad aby do jámy někdo nespadl.Štramberk

Pověst o jeskyni Šipce ve Štramberku a o vpádu tatarských nájezdníků

Pověst praví, že v jeskyni Šipka žijí skřítci hlídající ukryté poklady. Tajná chodba, která zde začíná vede údajně až na Radhošť...

Když před dávnými lety obléhali město Tataři, nelítostní bojovníci, kteří zajatým nebo zabitým protivníkům odřezávali uši i ruce, utekli před nimi místní obyvatelé na blízkou horu zvanou Kotouč. Tataři se zrovna chystali na nešťastníky zaútočili, když v tom se strhl silný lijavec. Voda stoupla tak vysoko, že se děs  nahánějící  nájezdníci  utopili. Našli po nich jen pytel s uřezanýma ušima.

Odtěch dob se den před Nanebevzetím Páně koná velká slavnost, připomínající onu událost, a po celý rok se zde peče mimořádně dobré pečivo, "štramberské uši".

O vzniku Bílého Kříže a jeho historii

Z jedné z pověstí se dovídáme, že je pod tímto křížem pochován jeden ze strážců hranice, kterého pašeráci před dvěma sty lety úkladně zavraždili. Na Bílém Kříži, na styku Slezska, Moravy a Uher, se pašovalo odjakživa (a pašuje se i dnes). Na Moravu se zprvu tajně dopravovala polská i uherská sůl, později především uherský tabák. Ten se přepravoval přes hranice ukrytý ve vozech, častěji však pěším způsobem. Pěší šverové kupovali tabák od Židů v Turzovce a v noci se s ním vydávali do hor, přes hranici. Tam však na ně číhali financové a jejich vzájemná střetnutí nezřídka končívala i smrtí. Hranice se však nehlídala jen kvůli pašerákům. Staří Valaši střežili bezpečnost země proti Turkům. V roce 1947 se tu vyskytovali banderovci. Známá byla tehdejší jejich přestřelka v hotelu Baron (dnes Baron Kysuca) na slovenské straně.

Bílý kříž

O hlubokém srázu na vrchu Súlov

Traduje se, že se tu sejdou všichni spravedliví, aby vyčkali posledního soudu a byli královsky odměněni. Dokonce prý tady odpočívá i velký poklad. Chudý horal, znalý zaklínací formulky, se sem vypravil jedné zimy na Štědrý den. Sotva však začal kopat, zjevil se mu mocný král Beskyd a rozpoutal bouři, která hledače pokladu smetla do propasti. Jen o vlásek si chuďas zachoval život a nitro hory si dále uchovává své tajemství.